Kam se poděly dva biliony? Velká záhada českých natisknutých korun

Přemýšleli jste někdy o tom, co se stalo s astronomickou částkou, kterou Česká národní banka pustila do světa během slavných intervencí? Kde skončily miliardy, které měly udržet euro na 27 korunách, a proč nezpůsobily okamžitou hyperinflaci?

Představte si číslo s dvanácti nulami: 2 000 000 000 000. Dva biliony korun. To je částka tak obrovská, že by stačila na pokrytí celého státního rozpočtu České republiky na celý jeden rok. Právě tolik nových korun vytvořila Česká národní banka (ČNB) v letech 2013 až 2017.

Cíl byl tehdy jasný – oslabit českou měnu a udržet kurz na hodnotě 27 korun za euro, aby podpořila český export a zabránila ekonomickému zamrznutí.

Metoda byla zdánlivě jednoduchá: ČNB doslova „tištěním“ (ve skutečnosti připsáním na počítačové účty) vytvářela nové koruny. Otázka, která dodnes nedá mnoha lidem spát, ale zní: Pokud banka vyčarovala z čistého vzduchu dva biliony korun, kde ty peníze dnes jsou? A proč si za ně nikdo z nás nekoupil nové auto?

Nešlo o papírovky, ale o digitální výměnný obchod

Prvním mýtem je představa, že do tiskárny v Praze najely nákladní vozy a začaly chrlit palety stostovkových bankovek. ČNB nevytiskla ani jedinou papírovou korunu navíc. Vše proběhlo čistě elektronicky.

Druhým mýtem je, že centrální banka tyto peníze někomu rozdala. Ve skutečnosti proběhl obří výměnný obchod.

ČNB přišla na mezinárodní finanční trh a řekla: „Nabízíme čerstvě vytvořené koruny a chceme za ně vaše eura.“ Zahraniční investoři, velké banky a spekulanti po této nabídce skočili. Výsledek? ČNB nevypustila peníze do větru. Místo nich si domů odnesla plné kufry cizích měn – přesněji řečeno takzvané devizové rezervy. Za natisknuté koruny nakoupila eura, dolary, německé či americké státní dluhopisy, a dokonce i akcie světových firem.

Kde jsou ty koruny dnes?

Onen obří balík korun se po nákupu eur vydal na dvě hlavní cesty:

1. Většina se vrátila jako bumerang do ČNB

Zahraniční spekulanti nenašli pro stovky miliard korun v Česku přímé využití. Kupovali je s jediným cílem – počkat, až ČNB intervence ukončí, koruna posílí a oni ji se ziskem prodají zpět. Než k tomu došlo, uložili tyto koruny do českých komerčních bank. A komerční banky? Ty vzaly tyto nadbytečné peníze a vrátily je zpět do ČNB na bezpečný úrok.

Peníze se tak v kruhu vrátily tam, odkud přišly. Leží na účtech v centrální bance, která z nich ale komerčním bankám musela v minulých letech platit vysoké úroky.

2. Část skoupila české státní dluhopisy a rozjela hypotéky

Zahraniční investoři nechtěli, aby jim získané koruny ležely ladem. Masivně za ně nakupovali české státní dluhopisy. Zároveň tím, že český bankovní systém přetekal volnými penězi, spadly úrokové sazby hypoték na historická minima k 1,5 %. Lidé si začali ve velkém půjčovat na bydlení, což nepřímo přispělo k pozdějšímu rekordnímu růstu cen nemovitostí.

Proč z nás intervence neudělaly milionáře (ani nezpůsobily hyperinflaci)?

Lidé se často ptají, jak je možné, že tak obrovské množství peněz nezpůsobilo okamžitý kolaps měny. Odpověď leží v tom, kam peníze tekly. Kdyby ČNB rozdělovala tisícikoruny z vrtulníku mezi občany, všichni by běžěli do obchodů a ceny zboží by vyletěly do vesmíru.

Peníze z intervencí ale zůstaly uzamčené v horních patrech finančního systému – mezi centrální bankou, komerčními bankami a mezinárodními fondy. Do běžné ekonomiky k nákupům rohlíků, aut nebo elektroniky se prokapávaly jen velmi pomalu.

Kdo na tom nakonec tratil?

Ačkoliv ČNB díky operaci vlastní jedny z největších devizových rezerv na světě v poměru k hdp, zaplatila za to daň v podobě účetní ztráty.

Když totiž ČNB kupovala eura, jedno stálo 27 korun. Jakmile intervence skončily a česká koruna posílila (např. na 24 korun za euro), majetek ČNB v zahraničních měnách ztratil na koronavé hodnotě stovky miliard korun.

Pro běžnou firmu by to znamenalo krach. Centrální banka je ale specifická instituce – nemůže zkrachovat. Svou účetní ztrátu teď postupně umořuje z výnosů, které jí přinášejí investice v zahraničí (například dividendy z akcií nebo úroky z cizích dluhopisů).

Sečteno a podtrženo

Dva biliony korun z doby intervencí nikde nechybí, ale ani nikde neležící v truhle s pokladem. Změnily se v zahraniční cenné papíry a eura v trezorech ČNB a v závazky vůči komerčním bankám. Místo divoké inflace v ulicích tak tato historická operace zanechala hlavně hlubokou brázdu v účetnictví naší centrální banky a obří balík deviz, se kterým hospodaří dodnes.

Napsat komentář